Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 30.01.2012 09:56:20 

Úvod

Úvod...

 

Jak vznikla láska ke psům:

Jako malá holka jsem se velmi bála psů a to bez rozdílu jejich výšky a plemene. Jenže můj bratr, který je o osm let starší, pojal myšlenku, že by mě mohl strachu ze psů odnaučit. Zpočátku se snažil po dobrém, jenže já stále nic. Nepomáhalo domlouvání a slibování, že dostanu nanuk když si psa pohladím a docela mě štval řečma, že jsem srab a podobně.

Jednoho krásného dne se ale vše zlomilo při pohledu na paní, která za sebou vláčela malilinkaté štěňátko, které strašně naříkalo a to mě "dostalo". Bylo mi tehdy asi 6 let a já se do paní pustila s takovou vervou, že i bratr nestačil zírat. Tehdy mi řekla: " nauč tedy holčičko psa  chodit na vodítku, když jsi tak chytrá". A já souhlasila. Pejska, jmenoval se Míša, jsem začala navštěvovat u ní doma a velmi brzo  se nejen naučil chodit na vodítku, ale naučila jsem ho přivolání a další základní povely. Měla jsem velikou radost, že nám dvěma to jde a  stali jsme se nerozlučnými kamarády. A  tím to vše začalo - LÁSKA ke psům.

Bohužel paní zemřela a Míša skončil bůhví kde. Začala jsem rodiče přemlouvat ať mi koupí psa, slibovala jsem, že se budu učit, že budu hodná, plakala jsem, ale rodiče nesouhlasili, byli neoblomní.

Nezbývalo tedy nic jiného než si psa chodit půjčovat k nějakým lidem. A měla jsem štěstí, tátův kolega měl zrovna fenku křížence kolie a německého ovčáka. Velmi brzo jsme se šli s tátou  na fenku podívat. Byla tak krásná, chlupatá, krásné černé oči ji jiskřili blahem že vidí lidské mládě a stále mě olizovala k nelibosti mého táty. Musela jsem tedy slíbit, že olizovat se nenechám a tak táta i jeho kolega souhlasili, že si Astu můžu chodit půjčovat. Byla jsem strašně nadšená a hned jsem vyhledala cvičák, přihlásila jsem a hned od další soboty jsem pravidelně docházela Astu cvičit a sbírat zkušenosti psovoda. Do roka jsme složili zkoušky ZM a ZVV 1. Absolvovali jsme poměrně dost závodů na kterých jsme se vždy dobře umístili.

Bohužel má radost nevydržela dlouho. Tátu převeleli do Opavy a já s velkým pláčem a bolesti na srdíčku musela Astu opustit. Po dlouhá léta jsem se neuměla vyrovnat s tím, že už Astu nikdy neuvidím....

Jenže láska ke psům mě už nikdy neopustila, zůstala mi v srdci přes 33 let. A mí psi? Pořád mi olizují ruce a obličej. Jsou to mí parťáci........

TOPlist